Tuesday, 28 June 2016

Trip Tip - Liberec


Přemýšlela jsem, jestli k tomuhle krátkému shrnutí mám dát štítek "travelling". Přeci jen je Liberec moje rodná vesnička. Pro někoho mimolibereckého, což je celá populace téhle planety mínus zhruba sto tisíc lidí, by cesta sem ale výletem byla, takže je to jasné. 
Minulý víkend jsem pozvala své stážisty z práce na návštěvu, a teď vezmu na krátkou procházku Libercem i vás. Z Prahy jste tu žlutým autobusem za hodinku, takže na jednodenní výlet ideální!

I wouldn't consider a journey to my hometown "travelling". But since for everyone on this planet but a hundred thousand people Liberec is a potential trip destination, the label is more than appropriate.
I invited my interns to stay with me over the weekend and belatedly, I am taking you with me as well! If you want to do it in person, there is a bus every hour from Prague - nothing easier than jumping on it!

Sunday, 26 June 2016

Reebok Fitness Sensation

Na tomto místě se musím pochválit - jsem na sebe pyšná. A hned vám řeknu proč. Normálně jsem totiž nejopatrnější člověk na světě, takže zkušenost z právě uplynulé soboty se s mým lehce hypochondrickým já moc neslučuje. ALE přežila jsem a tak vám o tom můžu povyprávět.

Měla jsem tu čest se jako "+1" zúčastnit akce Reebok Fitness Sensation, která se konala v pražském Sasazu, kam se chystala i brněnská Markét. No plán byl takový, že ji vyzvednu, půjdeme na snídani, ona pak půjde na crossfit a my se s Bláňou přidáme na o dost klidnější yogu. Tenhle plán úplně nevyšel.

První část dopadla podle mých představ. V rámci představování pražské kavárny jsem na snídani zvolila Farm Letná, kde jsem minule měla dokonalé lívance. Tentokrát jsme si obě daly francouzské toasty, a protože to bylo celkem malá porce, tak jsme si řekly YOLO a rozpůlily si ještě cheesecake s bílou čokoládou. Obojí můžu vřele doporučit!

Cheesecake jsme si daly mimo jiné i na extra nálož energie, protože už den předem mě Markét přemluvila, ať s ní zkusím crossfit. Jako člověk zvědavý jsem si řekla, že proč ne. Svého rozhodnutí jsem začala trochu litovat, když jsme kolem 11 došly do Holešovic a teploty byly spíše na úrovni Hurghady. U vstupu jsme dostaly pásku "média" a šly jsme se převléct. To už jsem začala cítit jistý vnitřní neklid. 

Neklid se změnil v paniku, když se teplota (překvapivě) ani o půl hodiny později nesnížila aspoň na tu třicítku. Ale co naplat, šlo se na věc. Rozběhání, žabáci, kachny, skákání na jedné noze. Dobrý, to ještě zvládnu. Pak asi deset druhů plazení. To už si připadám trochu jako nekoordinovaný pavouček, ale co, žádný učený z nebe nespadl. Rozcvička za námi, já žiju. Super, jdeme na hrazdu! 

Proti hrazdě nic nemám. Dokud na ní nemám dělat něco jiného než viset, ideálně koukat zpovzdálí. Probudil se ve mně ale bojovník a já dokonce zvládla pár toes to bar nebo přitahování kolen k loktům. Shyby či muscle up už na mě bylo moc silné kafe, ale spokojila jsem se s negativními shyby, které jsem si tam zkoušela, aby se neřeklo, že se aspoň nesnažím. V tu chvíli už jsem měla zpocená snad i játra a hlava se mi slušně motala. Ale pokračujeme!

Tuesday, 21 June 2016

Gaudeamus igitur

"Radujme se tedy", tak začíná studentská hymna. A já se raduju. Hrozně moc! Dneska jsem úspěšně zdolala svoje druhé bakalářské státnice!

Svoje první dvě písmenka jsem vybojovala až napodruhé, loni v září. To se ze mě stal bakalář politologie a mezinárodních vztahů. Dnes k tomu přibyl ještě bakalář ekonomie.

Znovu jsem se přesvědčila o dvou věcech. Zaprvé, život je o štěstí. Zadruhé, člověk potřebuje nějaký ten "stres".

Štěstí jsem letos měla požehnaně - o bod jsem se dostala přes písemnou část a u ústních jsem si vytáhla svoji vysněnou otázku - klasická politická ekonomie. "Sen" jen v rámci možností samozřejmě.
A k tomu stresu - teď najednou mám pocit, že nevím, co se sebou! Teoreticky vím - nakupila se mi práce, protože jsem se v posledních týdnech jen učila. Konečně se uvidím se všemi kamarády, na které jsem neměla čas. Konečně si budu zase číst normální knížky. Ale stejně, je to zvláštní pocit!

No a jak jsem to třítýdenní učení přežila? Tady je můj postup!

Sunday, 19 June 2016

On selfishness

O jedné věci jsem stoprocentně přesvědčená - každý má právo na to, být sobec. Sobec může být sice bezohledný a zlý, ale to na mysli nemám. Pro mě to znamená chtít pro sebe to nejlepší, znamená to sebelásku s velkou špetkou skromnosti. Být sobecký nemusí znamenat, že nemilujete své blízké. Často láska k ostatním a láska k sobě nejdou oddělit. Pokud nemáte rádi sami sebe, bude těžké se ostatním otevřít.

Zkuste si na chvíli představit, že jste dům. Když se v něm cítíte dobře a jste pyšní na to, jak vypadá a co vyzařuje, rádi si budete zvát návštěvy. K tomu, abyste jím udělali dojem, nepotřebujete drahý nábytek a Porsche v garáži. Ostatní mnohem víc okouzlí maličkosti - vůně, fotky přátel nebo třeba váš úsměv.

A teď si zpět představte sebe. Pokud se sami sobě nelíbíte, ať už zvenku nebo zevnitř, jak pak chcete žít šťastně a spokojeně? To, jak se cítíte, bude vidět navenek. A lidé si toho budou všímat. Pokud o sobě budete neustále pochybovat a budete se podle toho chovat, ostatní si o vás udělají přesně tenhle obrázek. Když z vás ale bude vyzařovat pohoda, budete vnímání jako skvělá společnost. Pamatujete si na ty maličkosti, vůni nebo úsměv? To jsou věci, které děláte pro jiné. A většinou vás nestojí ani halíř - někoho pochválit, na někoho se usmát, někomu pomoct. Při tom můžou být tím zásadním rozdílem, který bude určovat to, jak vás ostatní vnímají a jak se budete cítit v jejich společnosti. A víte, co je nejlepší? Všechny tyhle maličkosti budete dělat automaticky, pokud budete sami se sebou spokojeni.

Friday, 17 June 2016

Homemade Quest bars!




Nevím, jak to máte vy, ale tyčinky všeho druhu jsou pro mě neodolatelné lákadlo. Když v sobě navíc mají protein, tak jsou to vlastně instantní svaly a tak bych se jimi nejraději cpala od rána do večera. Škoda tedy, že nejsem milionář.
Jedna tyčinka i za 70 korun, to už je drahý špás. A proto jsem se rozhodla, že si moje oblíbené questbarky budu kuchtit doma sama! U nás hlavní ingredienci asi neženete, nebo aspoň já o tom nevím, ale hned v sousedním Německu ano. Co tedy budete potřebovat?


Na jednu tyčinku (já použila dvojité množství a směs rozdělila na 4 menší kousky)

VitaFiber Syrup (koupeno zde) (2 lžíce dle receptu, dala jsem ale trochu víc, protože se mi to zdálo málo)
Protein (30g)
Ořechovou mouku, já použila arašídovou (15-20g)
Čokoládu, oříšky, sušené ovoce

Příprava je směšně jednoduchá. V kastrolku se zahřeje sirup a když se začně vařit, zamíchá se s proteinem a moukou. Vzniklé "těsto" pak stačí jen vytvarovat, popřípadě obohatit čokoládou nebo čímkoliv, na co máte chuť, a nechat vychladit. Voilá, proteinová svačinka je na světě!

Makra na jednu tyčinku (nebo 2 menší): 241 kcal, 32P, 33C (25 fiber), 3F


I don't know about you but I am crazy about all sorts of bars. Add the word protein to their name and I'll imagine instant gains. And I'll be wanting to eat them all day long. Well, I could, if I was a billionaire. 
Protein bars are usually quite expensive so I decided to make my own! You can buy the "secret" main ingredience in many countries online (not Czech republic, of course).

For one bar, you need the following (I doubled everything and divided it into four smaller pieces)

VitaFiber Syrup (available here) (2 tablespoons, I put a bit more)
Whey protein powder (30g)
Nut flour, I used peanut flour (15-20g)
Chocholate, nuts, dried fruit

I doesn't get much easier than this. Just heat up the syrup and when it starts boiling, add whey and flour. When you have the "dough", you can add the toppings of your choice. Shape it like a bar, or whatever you like really, and let cool down. And there you go, you've got your protein snack!

Macros for one bar (or 2 small ones): 241 kcal, 32P, 33C (25 fiber), 3F