Thursday, 21 July 2016

Jak se na to podíváš, takový to máš

Zdravím, dnes mám pro vás takový krátký update ze života, který jsem napsala v úterý. Sotva jsem ale dopsala poslední slovo, už jsem utíkala na žlutý autobus do Brna, (o kterém vám napíšu zase příště), takže ho zde máte až s dvoudenním zpožděním.



No nebudu vám lhát, prázdniny jsem si představovala trochu jinak. A taky to, co bude po nich.

Jak možná víte, hlásila jsem se na svoji vysněnou školu do Berlína. A přesně před týdnem jsem se dozvěděla, že to nevyjde. Mám pocit, že za těch 7 dní se celý můj život obrátil o 180 stupňů. Jak přesně jsem se od toho, že si užiju prázdniny v Praze s trochou práce, dostala k tomu, že mám dvě práce a od nového semestru mě čekají dvě školy, si nejsem úplně jistá. Ale všechno lepší, než se nudit, že ano.

Když jsem se vrátila po pohovoru z nového zaměstnání a vyprávěla spolubydlící, jak to zase "tak nějak všechno vyšlo", říkala mi, že je krásné, jak je u mě vidět "ta karma". A já nemůžu než souhlasit. Mám pocit (a jsem za to vděčná, že ani nevím, jak to vyjádřit), že mám pořád hrozné štěstí na všechny příležitosti. Že vždycky nějak podvědomě cítím, že tohle bych si neměla nechat ujít a že tohle je něco pro mě, a ono je to ve finále naprostá výhra.

Nedávno jsem někomu bez velkého přemýšlení řekla, že jsem přesvědčený konstruktivista (ten sociální, architekturu necháme stranou). Nějak mi to utkvělo v paměti a teď se k tomu vracím. Říkám si totiž, kde kromě toho, že objektivně vzato mám v životě opravdu kliku (ťuk ťuk ťuk na dřevo), mám i jednu dobrou vlastnost - nic mě moc dlouho netrápí a vždycky se koukám kupředu. Nebo lépe řečeno, i když mě něco trápí, snažím se to brát, že to tak prostě je, a nenechat se tím "sežrat". A součástí tohohle koukání kupředu je i to, že koukám všude možně, co by mě rozveselilo a čím můžu přijít na jiné, pokud možno lepší, myšlenky. A tak se třeba stalo, že pár hodin poté, co mi přišel osudný email z Berlína, už jsem odpovídala na pracovní nabídku. A teď zpět k tomu konstruktivismu - jak zpívají Chinaski, jaký si to uděláš, takový to máš. Řekla bych, že to platí jen relativně, protože občas to máme takový, protože nám osud přál či nepřál. Ale rozhodně to máš takový, jak se na to podíváš.

Často mám pocit, že máme tendenci k tomu být tak zaměstnáni sami sebou, že nemáme čas vnímat okolí. I já jsem tím vinna, a kdo ne, ať hodí kamenem. Jako třešničku na dortu pak předpokládáme, že jsme středobod vesmíru, a ostatní že vůbec sami sebou zaměstnaní nejsou, a pokud se tak chovají, jsme uražení. I to je asi přirozené. Ale rozhodně ne ku našemu prospěchu. Lidé jsou a vždycky budou sobci, a pokud se přes to přeneseme, je to vlastně osvobozující. Protože je každý tak zaměstnán sám sebou, můžeme vlastně dělat vše (v mezích zákona a slušného vychování), co uznáme za vhodné a co je pro nás a naše cíle dle našeho skromného názoru nejlepší.

Jestli jsem si v minulém týdnu něco ujasnila, tak je to toto: není třeba bát se změn. Může se stát, že to bude změna k horšímu. Ale opravdu by původní plán byl tak dobrý, jak se vám zdálo? To nikdy nevíte, což je na tom to krásné. Neohlížet se na "co by, kdyby" nám dává volnost k tomu, dívat se kupředu a neustále zkoušet udělat se svým životem něco jakž takž smysluplného. A tak, ač jsem dost zklamaná, že místo do Berlína se budu stěhovat jen o pár ulic, přestalo mě to trápit ještě ten samý den. Stejně tak není třeba bát se nových věcí. Tak třeba - já vždycky byla hrozně stydlivá, bála jsem se, že jsem nejnudnější člověk pod sluncem. Postupně ale svoji ostýchavost odkládám a od té doby jsem o mnoho šťastnější, a prý dokonce působím sebevědomě. Takže nejenže platí, že jak se na to podíváš, takový to máš. Navíc platí i to, že jak se na sebe podíváš, tak tě vidí i ostatní.

---

I’m not going to lie, I imagined my summer to go a little differently. And the time after it also.

As you might know I applied for my dream MA program in berlin. And exactly a week ago I got a “no”. It feels like in those seven days my life was turned upside down. How I went from “I’m going to enjoy my summer in Prague, working a little” to “I have two jobs and I’m starting two universities in a few weeks”, I am not too sure. But it could be worse.

As I came back from the interview for my new job I was telling my roommate that it all somehow worked out again for me she said she loves how random (good) things always seem to happen to me. And I can’t but agree. I have the feeling (and I’m eternally grateful for it) that I keep being lucky with any plan or project I decide to pursue. It’s as if my gut kept telling me to do this or that and it all really works out in the end.

I remember telling someone recently that I strongly believe in social constructivism. And the more I think about it the stronger I believe in it. Apart from being (knock on wood) extremely lucky in life I think I have one quality – nothing worries me for a long time and I keep looking to the future. Or, if something worries me, I just take it as it is and try not to let it affect me too much and look for ways to take my mind of it. And so it happened that only a few hours I got the email from Berlin I found myself replying to a job offer. Back to constructivism – things are only as bad as you picture them, most of them anyway. And certainly things are only as bad as you choose to look at them.

I often see people, including me, being so preoccupied with their own troubles that they forget to look around. We assume we are the centre of the universe and what more, that everyone else is not preoccupied with themselves and that all they do they do in relation to us. And if we see a hint of negligence towards us it makes us mad. It is a natural limit of our mind but it certainly does not work in our favour. People are and always will be selfish. And if we manage to accept this fact it is incredibly liberating. When everyone mainly thinks about themselves we can basically do whatever we want (respecting the law and a certain moral standard of course) to achieve the goals we deem worth achieving.


If the past week taught me anything it is this: we shouldn’t be afraid of changes. It might be a change for the worse. But are you sure that the original plan was so much better? Frankly, you’ll never know. And that’s the beauty of it. Letting go of all the would’ve, should’ve and could’ve gives us the freedom of looking forward to whatever comes next and always trying to make the best of every situation, whatever it is. And so, even though I was really disappointed that I wasn’t going to Berlin, it stopped bothering me the same day. Also, you shouldn’t be afraid of getting out of our comfort zones. To give you a personal example – I used to be very shy and afraid that I’m the dullest person on this planet. Little by little, I’m getting rid of my shyness and I’m a lot happier since then, I was even told I come across as confident. To sum it up – not only do I believe that things are only as bad as you choose to look at them, also others will look at you the way you choose to look at yourself. 


9 comments:

  1. Hani musím uplně souhlasit. Jsem na tom podobně. Myslím ale že právě proto, že myslíš pozitivně a koukáš po něčem lepším, si přitahuješ ty dobrý věci. Protože pozitivní myšlenky, přitahujou dobrý věci. Držím palce ať to platí napořád a jsem hrozně zvědavá na tu novou práci :)
    V.

    ReplyDelete
    Replies
    1. No já doufám, že to tak je :) Já tobě taky držim palce se vším!

      Delete
  2. Moc hezky jsi to napsala! Je dobře, že se koukáš dopředu a vnímáš to pozitivně, i když zpočátku to nikdy asi není tak úplně jednoduché. TAky jsem měla jiné plány a sny, ale...někdy se s tím člověk smíří a ví, že prostě lepší dny přijdou :) Držím palce, ať se daří a vyjdou Ti další cíle! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Přesně tak :D já tobě taky přeju, ať ti všechno vychází :)

      Delete
  3. Drzim pesti ve vsem co prijde :)

    ReplyDelete
  4. Něco na tom je :-). Měla jsem kolegyni, u které jsem si nebyla jistá, jestli je pesimistka, protože má smůlu a často se jí dějou blbé věci, nebo tu smůlu přitahuje proto, že je založením pesimistka.
    Tak ať už se věci dál budou dít jakkoliv, ať se ten směr zase ukáže dobrý. Přehlédla jsem, nač se chystáš (ty VŠ) nebo to nechceš zveřejňovat...?
    Stáňa (werka13.blog.cz)

    ReplyDelete
    Replies
    1. není to nic tajnýho :D na Karlovce půjdu na mezinárodní vztahy a na VŠE na hospodářské dějiny :)

      Delete
    2. Stejně jsi dobrá - 2 VŠ najednou ... Já o sobě vím, žč se svou vrozenou leností bych to asi nedala.
      Stáňa (werka13.blog.cz)

      Delete