Monday, 4 July 2016

My favourite reads

Původně jsem vám chtěla napsat malé shrnutí našeho výletu do Brna. Jelikož ho ale bylo všude plno a taky se o něm určitě dočtete a dovíte od holek (a kluka, aby Tom neřekl :) ), tak jsem se místo toho rozhodla zabrousit do jiných vod.

Několik málo posledních týdnů, asi tak dva, abych byla přesná, se ze mě opět stal vášnivý čtenář. Říkám opět, protože než jsem začala chodit na vysokou, měla jsem nos vtlačený mezi stránky permanentně. S povinnou literaturou ale moje láska ke čtení poněkud uvadala, protože jsem musela pořád něco číst, i když knihy do politického myšlení byly občas naprosto skvělé. Jen kdyby neexistoval železný zákon povinnosti (který jsem si takto skromně sama pojmenovala, v reakci na Ricardův železný zákon mzdový a Michelsův železný zákon oligarchie - ha, přeci jen mi ta četba něco dala!) - udělejte povinnost z čehokoliv a už jen z principu se vám to bude zdát jako utrpení. Tudíž poslední věc, kterou chcete udělat po prokousání se nějakým nudným paperem je číst něco dalšího, i když o mnoho zábavnějšího (trapná výmluva, ano, ale člověk je bytost vysoce nedokonalá). Letos se k tomu přidalo ještě čtení kvůli práci, a tak můj seznam knih k přečtení jen nabýval, a nic neubývalo.

Na čtení jsem si vždycky vyhradila jen jeden či dva víkendy v semestru, kdy jsem přelouskala jednu knížku, a pak prázdniny. Ty nastaly i teď, aspoň částečně, a ze mě se stává knihomol. A tak vás ode mě dnes čeká malý přehled toho, co ráda čtu a co ode mě dostalo štempl "stojí za přečtení".

Detektivky a jiné napínavé věci

Můj asi nejoblíbenější žánr. Bibliografii Arthura C. Doyla jsem přelouskala zhruba v 15 - Sherlock Holmes byl můj hrdina. Takže kterákoliv kniha, která začíná jeho jménem, stojí z přečtení. V Anglii jsem zůstala i po dočtení Sherlocka, jako další jsem začala číst Agathu Christie. Opět - kterýkoliv výtisk s jejím jménem určitě nezklame, a to včetně na ni navazujících autorů, což se nedá úplně říct o Holmesovi (někdy vloni vyšly Monogram Murders od Sophie Hannah). Do třetice pak zmíním dnes už "profláknutého" Jo Nesbo. Jak série s Harry Holem, tak příběhy bez něj (třeba The Son) jsem vždy zhltala téměř jedním dechem.
Ne tak docela detektivky, ale rozhodně napínavé příběhy, píše Dan Brown. Trochu konspiračních teorií ještě nikoho nezabila a Brown umí psát neskutečně dramaticky. Někdy jsem skoro zapomněla dýchat. Nenechte se zmást, jeho dílo nekončí Robertem Langdonem (a ne, film (téměř) nikdy není lepší než kniha, takže Šifra mistra Leonarda se nepočítá).


Moudré knihy

Na otázku "kdybyste mohli s kýmkoliv z dějin povečeřet, kdo by to byl" jsem vždycky odpovídala "asi Winston Churchill". Dokud jsem nezačala číst Karla Čapka. Někdy se až musím smát, jak moc mi mluví z duše a já mám velké předsevzetí - přečíst všechno, co kdy napsal. A pak mu jít položit kytku na jeho hrob na Vyšehradě.
Další autor mi už tak z duše nemluví, třeba proto, že si myslel, že ženy nejsou schopné myslet tak dobře jako muži - ale budiž mu odpuštěno, kniha vyšla v roce 1580. Přesto jsou ale Eseje od Michela de Montaigne čtení naprosto fantastické. Už jen proto, že vám znovu dojde, že lidé jsou opravdu pořád stejní a nejspíš jiní už nikdy nebudou.
Nepohrdejte ani antickými autory, o kterých se učí už ve škole. Třeba taková Obrana Sokratova byla jedním z mých oblíbených děl, které jsme museli číst, nebo Machiavelliho Rozpravy. Z těch novějších "povinných" je mým oblíbencem určitě Friedrich Nietzsche, třeba kniha Soumrak model a Jednorozměrný člověk od Herberta Marcuseho.
Pokud se nebojíte depresivnějšího čtení, určitě sáhněte po Cizinci od Alberta Camuse.

Pro zasmání

Tady začnu mým nejnovějším úlovkem. Johna Cleese asi znáte z Monthy Python (je to ten, co divně chodí, mám pocit, že to vzniklo ze skeče v Ministry of Silly Walks). Byla by ale chyba ho zaškatulkovat jako přihlouplého komika (jak se tak často stává i s Rowanem Atkinsonem alias Mistrem Beanem). Je to jeden z nejinteligentnějších lidí z celé branže, ostatně stačí se podívat se na pár jeho rozhovorů. Jeho autobiografie So, anyway ... mě opravdu hrozně baví, jedna z mála knih, nad kterou se nahlas směji.
Druhá kniha, která ze mě ve veřejné dopravě dělá podivína, je Forrest Gump. Ano, i to je původně kniha. Rozhodně čtěte v originále, Winston Groom si neuvěřitelným způsobem hraje s gramatickými chybami a oba díly jsou k popukání.
Už je to sice dávno, co jsem ho četla, ale Lucky Jim od Kinsleyho Amise mi utkvěl v paměti jako velmi vtipná kniha, a proto ji doporučím i vám.


Bez čeho to nejde

Pak jsou tu takové knížky, které člověk podle mě nemůže nemilovat, či to aspoň nezkusit. Začneme Harry Potterem, který prostě u lidí mé generace nemůže chybět. Děkuju svým rodičům, že jsem se narodila zrovna tak příhodně, že v mých cca 11 letech vyšel první díl. Tomu říkám skvělý timing.
The Catcher in the Rye (Kdo chytá v žitě) je další klasika, kterou je nutné si odškrtnout, stejně jako třeba 1984 od George Orwella nebo The Picture of Dorian Gray (jediný Grey/Gray, kterého byste měli číst) od Oscara Wilda (tam si můžu nošení květin na hrob už "odškrtnout"). The Great Gatsby se též řadí k těm, bez kterých to nejde, stejně tak jako Hemingwayovy knihy.

Na tomto místě článek ukončím. Ne proto, že by to bylo vše. Právě naopak, napadá mě toho ještě tolik, že bych vás místo toho, abych vás navnadila na čtení knih, jen odradila od čtení tohohle článku. Ke každé kategorii jsem zmínila jen pár málo knížek, které mi vyvstaly na paměti, a proto určitě čekejte druhý díl!

---

For the past two weeks, two to be exact, I am becoming a passionate reader again. The “again” part comes from the fact that until I went to uni five years ago, I buried my head in books a lot. With compulsory reading though, my love for reading essentially went down the drain. Having to read something all the time was a pain, despite the fact that many of the books I had to read were actually amazing. But there is something I call the “iron law of making things compulsory” (following the Ricardo’s iron law of wages and Michels’ iron law of oligarchy) – if you have to do something, it will annoy you automatically. Therefore the last thing you want to do after finishing a paper is to read something else, regardless of how much you would actually enjoy it. This year I also have to do a lot of reading for work, so my list of books to read was expanding rapidly while I was not crossing anything off it.

I only gave myself one or two weekends per term to read a book, and then the holidays of course. One of those is starting right now and I am slowly turning into a bookworm. So, I have a few of my favourite reads for you today!

Detective books

Probably my favourite genre. I had read all Arthur Conan Doyle books by the age of 15, so anything starting with “Sherlock Holmes” is awesome in my opinion. Staying in Britain, my next obsession was Agatha Christie. There I also recommend books from other authors who continue Christie’s characters, such as Sophie Hannah (I can’t say the same about Sherlock Holmes books though). I will also mention the by-now-very-mainstream Jo Nesbo. Both books with and without Harry Hole I enjoyed very much and they are one of those that I got through during a weekend.
Not really detective stories, but still thrilling, are Dan Brown books. I enjoy the mix of conspiracy theory, well researched facts and brilliant writing that made me forget to breathe several times. And don’t be fooled – there is more to Brown than Robert Langdon so if you have seen the Da Vinci Code, great, but that doesn’t count.


Food for thought

Most of my life, the answer to “who would you want to meet, alive or dead” would be “ehm, probably Winston Churchill”. Then I started discovering Karel Čapek. It is almost ridiculous how much he is able to capture my own thoughts. I have challenged myself to read all his work and then go and lay flowers on his grave.
The next author is not necessarily my literary soulmate, maybe because he thought for example that women are not as mentally capable as men. But I will forgive him that one, his book was published in 1580 after all. Nevertheless, Essays by Michel de Montaigne are absolutely brilliant. If nothing else, you will once again realise that people have always been and always will be the same.
Don’t forget even older books that are taught even in high schools. Defence of Socrates by Plato is a fantastic read, as are Machiavelli’s Discourses. Concerning the newer ones that are definitely worth reading I would mention Nietzsche, for example The Dawn, or One Dimensional Man by Herbert Marcuse.
And if you are not prone to depression, feel free to read the Stranger by Albert Camus.

Fun reads

Here I begin with my latest favourite – John Cleese’s autobiography. You may know him from Monthy Python but don’t be fooled, just as Rowan Atkinson, he is not being fully appreciated for the amount of intelligence and wit he has.
The second book that made me laugh out loud, which is not the best thing to do on public transport by the way, is Forrest Gump. The way that Winston Groom plays with the English language is simply hilarious.
The third books that comes to mind is Lucky Jim by Kingsley Amis. I have read this one ages ago but I still got a that-was-a-good-one feeling about it.

The need-to-reads

Then there are those books that you can’t but love, or at least read. I will of course start with Harry Potter. The first book came out around the time when I was 11. That’s what I call perfect timing.
The Catcher in the Rye by J. D. Sallinger is another classic, as is 1984 by George Orwell or The Picture of Dorian Gray (the only Gray/Grey you should read) by Oscar Wilde. The Great Gatsby is another one in this group of must-reads, right next to Hemingway.


And this is where I will stop writing. Not because I ran out of books to talk about, just the opposite. I mentioned only a few ones that came to my mind first so there is definitely a second part coming!

8 comments:

  1. Jo Nesbo je môj obľúbenec :) Skvelé knižky a super tipy !
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    ReplyDelete
    Replies
    1. Oni ti nejslavnější ten humbuk okolo sebe někdy mají i právem no :D

      Delete
  2. Já jsem detektivková - a měla jsem stejně jako ty období Sherolocka Holmese, následovaného Herculem Poirotem a slečnou Marplovou. Proloženo ještě Perry Masonem (chvíli jsem chtěla být brilatní obhájce jako on - abych skončila jako státní úředník :-)). Dalšími mými favority jsou detektivky Dicka Francise (a zvykám si na Felixe) a Vladimíra Vodnrušky ...
    Harryho Pottera jsem si natimnigovala sama :-)- pořídila jsem si mládě tak, abych mu mohla postupně pořizovat jednotlivé díly (dokonce mne ještě brala sebou do kina na ty první zfilmované ;-)).
    Z kategorie pro zasmání je mým oblíbencem knížka Co život dal (a vzal) od Betty MacDonaldové a Robin od Zdeňky Frýbové.
    Serióznější literaturu teď moc nečtu - nějak se na ní teď neumím soustředit. Bohužel...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Perry Mason u mě taky jednu dobu letěl, to bylo teda asi po Agathě :D
      Joooo, a na Robina si matně vzpomínám, jen už si nevzpomínám, to co bylo za rasu :D

      Delete
  3. Hani, co přesně se ti líbí na Velkém Gatsbym? :) Ačkoliv máme, aspoň podle titulů uvedených v článku, podobný vkus, tomuhle (a vlastně čemukoliv od Hemingwaye) jsem se hrozně snažila přijít na chuť, ale nějak to prostě nešlo. Všechny postavy mě rozčilovaly...a Daisy nejvíc :D Ale tak každému se líbí něco jiného, žejo, jenom mě opravdu zajímá, proč je ta kniha tak oblíbená :)
    A když už to vidím v předchozím komentáři, tak za sebe taky doporučuju Robina (a Robina druhého) od Zdeny Frýbové, četla jsem ho poprvé asi ve třinácti a už deset let se k němu každoročně vracím, je to pro mě taková "povinná četba" na prázdniny :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já si ráda čtu o "vzdálených " věcech, jestli to dává smysl. O úplně jiném stylu života, a Gatsby je jednou z těch knížek, které jsou skoro jako pohádka pro mě, tím duchem doby. Ale souhlasím, že Daisy je trochu na pěst :D
      Robina jsem právě četla kdysi dávno, že už si na to vůbec nevzpomínám, tak si to asi někdy vezmu zase do ruky!

      Delete
  4. Tak v tomto článku som sa našla. Zvykla som byť totiž skalná fanúšička Sherlocka Holmesa, čítala som všetky poviedky aj romány od ACD, najskôr po slovensky, potom po anglicky. No Agatha ma nikdy moc nebavila, neviem prečo... Potom ten Portrét Doriana Graya - moja obľúbená kniha. (Obranu Sokratovu som raz hodinu počúvala z nahrávky). Teším sa na 2. diel :) BTW: Ak by si na chvíľku kukla na môj čerstvo nový foodblog, bola by som ti moc vďačná :) http://nutri-licious.blogspot.sk/

    ReplyDelete
    Replies
    1. Je fakt, že pokud bych srovnala Sherlocka a povídky od Agathy, tak Sherlock vyhrává na celé čáře!

      Delete