Tuesday, 23 August 2016

Vážený pane Vladimíre ...

Nám mladým se často vytýká, že si nevážíme svobody. Že jsme za nic nemuseli bojovat. S prvým si ve svém případě dovolím nesouhlasit, druhému naopak souhlasně přitakávám. K tomu ale malou poznámku – neměli bychom? Neměli bychom bojovat právě proto, jen tak trochu, abychom si ušetřili ty boje velké? A pokud ano, tak čím?
K této úvaze mě přivedlo jedno náhodné setkání na Vyšehradě. Na tamním hřbitově. Byla jsem tam časně z rána, říci Karlu Čapkovi, že už se mi potřetí stalo, že mě téměř rozplakala jeho kniha, tak moc že mi mluví z duše. To je ale na jiné povídání. I když, pan Čapek sebou nejspíš trochu pod tou zemí cukl, když pana Vladimíra slyšel.
Zpět k věci. Pan Vladimír mě poprosil, jestli bych mu nepomohla přečíst jedno datum, že mám určitě lepší oči než on. Když náhrobek spojenými silami rozluštili, začal mi povídat, že je to hrozné, že se o to nikdo nestará. Že se tady kradou milióny, na náhrobek ale nikdo nedá ani korunu. A že to za komunismu bylo lepší. A tady jsem zbystřila. Prosím? Na hřbitově plném lidí, které minulý režim zabil, si budeme povídat o tom, jak bylo líp? No dobrá tedy, pojďme na to.

Že prý lidem jde hlavně o to, aby byla práce. A aby bylo levné jídlo. A že dnes jsou všichni hrozně chudí. Že jen za Havla a Klause skočilo pod vlak 15 000 lidí (v hlavě pana Vladimíra je tam nejspíš kauzální souvislost). Že to říkali v rádiu, když byl na rybách. Za komunismu měl práci každý a rohlík stál 30 haléřů. Ekonomickou námitku o inflaci a příslušném růstu mezd si nechávám pro sebe, nedá mi ale odpovědět, že jde i o to, jakou práci. Že je přeci škoda, aby vysokoškolsky vzdělaný člověk šel „do fabriky“. To je prý jedno.

Pane Vladimíre, mně tedy ne.

Dnešní politici, že jsou všichni jen zloději. My že jsme byli tak bohatí. Tak bohatí! Ještě v pětaosmdesátém nám Reagan vrátil 10 tun zlata (pozn. možná to bylo jiné množství, bohužel jsem si poznámky nedělala, nicméně šlo o dost). A kde to je teď? Klaus se s tím procházel po bance, co prý s tím. Tak se hoši domluvili, že za to nakoupí obligace. Támhle ve Švýcarsku a Německu. A kde jsou teď? Nemáme zlato, ani obligace! Tak bohatí jsme byli! Tak dobře bylo za komunismu.
Opatrně jsem se podívala směrem k Miladě Horákové a řekla, že ona by asi nesouhlasila. A pan Vladimír odpovídá, že si to zasloužila. Že přeci byla špion! Amerika dennodenně zabíjí lidí a nikdo o tom nemluví! Ameriku řídí Židi, že to přeci každý ví, a to jsou padouši. Následovaly antisemitsky laděné poznámky o tom, že i naši politici z devadesátých let se modlí k Hospodinu a stali se elitami právě proto, že měli vazby na jiné Židy a mohli cestovat po světě. A jen tak mimochodem, jeho žena byla židovka.

Na stejný paradox jako u nenávisti k Židům a náboženství jeho ženy jsem u pana Vladimíra ke svému překvapení narazila i ve vztahu k režimu. Svěřil se mi, že „byl politickej“. Netuším, jak dlouho strávil ve vězení, ale rozhodně to bylo neprávem, to bylo z jeho výkladu jasné. Tak proč stále věří starému režimu víc než tomu současnému?

Pane Vladimíre, i tady se tedy neshodneme.

Může mi být vytýkáno, že jsem komunismus nezažila, vždyť je mi čerstvých dvacet čtyři. Jsem proto náležitě naivní, všechny moje „problémy“ jsou jen karikaturou problémů, se kterými se potýká zbytek obyvatel této planety. I přes svou naivitu jsem ale došla k jednomu závěru – jsou dobří a špatní lidé, ať už je to komunista či demokrat. Jak jsou dobří a špatní lidé, jsou i lepší a horší režimy. A stejně jako lidé, ani režimy nejsou bez chyb. A jak řekl lord Acton, moc korumpuje. Politika dle mého mladého nezkušeného názoru nikdy nebude vedena čistě v zájmu lidu. Stačí si udělat pouhou mentální rozcvičku „co bych dělal na jejich místě“. Kdo si tedy myslí, že by byl bez viny, ať hodí kamenem. A tento závěr mě vede k úvaze, že i přesto, že v současném režimu zákonitě bude nějaké to „zlo“, všechny moje problémy jsou jen karikaturou problému, se kterými se potýká zbytek obyvatel této planety.

Proto mi dovolte, pane Vladimíre, trochu zabojovat. I přes všechny korupční skandály, úsměvné i méně vtipné historky o nejvyšších představitelích našeho státu či obecnou politickou kulturu věřím, že se mám lépe než bych se měla za komunismu.
Nemyslím si, že bych byla schopná objektivního hodnocení života v naší zemi. Škola i univerzita zdarma – mé srdce jásá. I cestovat si mohu, jak se mi zlíbí. Zde jsou dokonce dvě dimenze toho, čeho si vážím – možnost tak vůbec učinit a finance. Nejsem schopná postihnout, jak se žije lidem bez práce či dokonce bez domova. Nevím, jaké to je, nemoci na vysokou školu, protože si na sebe musím vydělat. Nevím, jaké to je, nemít na léky. Nevím, jaké to je, nemoci přemýšlet o tom, do jakého města pojedu na výlet příště.
Myslím si ale, že „režim“ je něco trochu jiného. Je to klima, ve kterém se všechny tyhle věci dějí. A za některého režimu jsou některé věci úplně vyloučené. Ať už jde o možnost vzdělání, nebo možnost cestovat. Nejsem tu od toho, abych bránila režim náš. Sama si na něj často od srdce postěžuji a vidím v něm mnohé nedostatky. Přesto se mi tu ale žije dobře.

A tak, pane Vladimíre, zkuste odhlédnout od faktu, že „lidi jsou lidi“ a od toho, že rohlík stojí už skoro dvě koruny. Až budete příště na Vyšehradě, zastavte se u paní Horákové a poděkujte jí, co pro naši zemi udělala, jakým příkladem jde nám ostatním.

Boj s vnitřním přesvědčením jiných se zdá být boj s větrnými mlýny. Pana Vladimíra asi nepřesvědčím. Přesto ale slibuji, že budu malými krůčky bojovat za to, abychom si vážili toho, čeho je nutno si vážit, a budu se podílet na chodu společnosti podle nejlepšího vědomí a svědomí. A když to uděláme všichni, nemusíme se bát, že to někdy "projedeme“ ve velkém.

--- 

People often claim that younger generations do not appreciate freedom. That we did not have to fight for anything. With the former I would, with all due respect, disagree. The latter I could not agree more with. But shouldn’t we? Shouldn’t we fight a little bit, simply to prevent the serious fights? And if so, how?
The inspiration behind these questions was a random discussion at the Vyšehrad cemetery. I went there to “tell” Karel Čapek, that for the third time, one of his books made me cry, just because he describes many things that I feel somewhere deep inside and never thought to grasp, let alone vocalize. But that is a different story. Although Mr Čapek presumably turned in his grave when overhearing Mr Vladimír.
So, anyway. Mr Vladimír asked me to help him with deciphering a date on a gravestone. I was happy to help. After that he started telling me what a disgrace it was that no one is taking care of the grave. That there are million being stolen every day yet no one spends even a dime on this poor fellow’s resting place. And that under communism, everything used to be better. Wait a second – what? In a cemetery full of people killed by the communist regime this man starts telling me that those used to be better times. Well, tell me more.

All people care about is that they have a job. And that there is cheap food. And today everyone is poor. Under the first two democratic presidents, 15 000 people committed suicides by jumping in front of a train (clearly there MUST be a connection). Under communism, everyone had a job and bread was six or seven times cheaper. I did not get into inflation and the proportionate rise of income. I cannot but comment on the first remark – the type of job is also if importance! Is it not a shame that a university graduate has to work shifts in a factory? According to Mr Vladimír, that is not important.

Well, Mr Vladimír, it is important to me.

These days all politicians are thieves. We used to be so rich. So rich! In 1985, the Reagan administration gave us 10 tons of gold! Where did that go? Václav Klaus and the other guys decided to buy shady obligations. Somewhere in Switzerland or Germany. And where are they now? Now we have neither the gold nor the money. We used to be so rich. Life was good under communism.
I looked over to the grave of Milada Horáková, a prominent victim of the regime. She certainly would not agree. Vladimír’s answer shocks me – she deserved it, she was a spy! America kills dozens of people on the daily and no one is talking about that! America is run by Jews, everyone know that, and they are criminals. This was followed by anti-Semite remarks about Czech politicians and that their heritage was what made them the elites they became. And by the way, his wife was Jewish.

The same paradox of hatred towards Jews and the religion of his wife I also discovered in Mr Vladimír’s perception of communism. He told me he was a political prisoner, the charges against him clearly made up. So why does he trust the communist regime more that the current on?

Well, I cannot agree with you once again, Mr Vladimír.

I could be accused of never having experienced communism, I am only twenty-four. I am therefore quite naïve, all my “problems” are nothing compared to problems that people elsewhere have to tackle every day. Despite my naiveté I came to one conclusion – there are good people and bad people, regardless of political affiliation. Just as there are good and bad people, there are better regimes and worse regimes. And just as people have their flaws, so have regimes. And Lord Acton put one of the problems quite accurately – power corrupts. Politics is, in my humble and naïve opinion, never going to be fully “for the people”. Just try a small mental exercise and ask yourselves: “what would I do”. I bet everyone would follow their own interests as well. This leads me to the conclusion that in the current regime, there will always be “evil” to some degree, but still, my problems remain nothing compared to problems that people elsewhere have to tackle every day.

So please, Mr Vladimír, let me fight a little bit. Despite corruption scandals, ridiculous and not-so-funny stories involving our leaders and the political culture in our country in general I firmly believe I am better off than under communism.
I do not think I am able to objectively judge the quality of life here. School and university are free – I am beyond happy. I can travel wherever and whenever I want to. Here there are two dimensions of happiness – I have the possibility and I can afford it. I cannot possibly know how it feels life not to have a job, or a home. I do not know how it feels like not to be able to get a degree because one has to work to survive. I do not know how it feels like not to be able to afford basic medication. I do not know how it feels like not to be able to think about the next vacation, because it is just out of reach.
I believe a regime is something else though. It is the space in which all these things take place. And under some regimes certain things are just out of the question. Be it education or the ability to travel.

And so, Mr Vladimír, please try and ignore the fact that people are far from perfect and that bread is now nominally much more expensive than it used to be. And the next time you take a walk to Vyšehrad, stop by Milada Horáková’s grave and thank her for all the things she has done for our country and what fantastic role model she is.
To change someone’s inner belief may seem like an impossible challenge. I will probably not succeed in changing Mr Vladimír’s mind. Nevertheless I promise to make little steps to fight for the things we have, to not take them for granted and to participate in society in a constant struggle for progress. And if every single one of us does this we will never have to fight a serious fight again.

6 comments:

  1. Dovolím si říct jedno o svobodě. Je to sice v rámci vztahů, ale myslím, že mluví za vše. Svoboda je víc než láska. Ten druhý tě může milovat, jak chce, ale když mu svobodu vezmeš, uteče nebo zemře. A myslím si, že to platí i v dalších sférách. Neumím si představit, že už bych neměla svobodu volby - kde studovat, pracovat, kam cestovat... Stejně jako ty. Je mi ale jasné, že pro člověka, kterému se v rámci "režimu", kdy každý má neomezené možnosti, přesto nedaří, jak by si představoval, to za komunistů bylo lepší.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak tak, ono je jednoduchý označit za viníka něco trochu abstraktního :)

      Delete
  2. Tyjo, nevím kam na některé věci starší lidé chodí... už jsem taky párkrát vyslechla komentář, že za komunismu bylo líp. Tihle lidé se vždycky ohánějí cenama potravin a podobně. A vždycky mi vadilo, že neberou v potaz, že ekonomická situace je dneska jaksi jiná. Nevím, jestli těmto lidem přijde lepší žít zaslepeně svůj stereotypní život, každý den do práce a pro rohlíky za pár haléřů? A to, že sousedovi vzali celej jeho majetek a nemá vůbec nic, to je v pořádku. Jak z 1984...
    Samozřejmě jsem komunistický režim nezažila, ale pár věcí vim a to, že máme v dnešní době dostupných tolik věcí rozhodně není zásluha totality. Naopak, kvůli ní máme ještě co dohánět.
    Zajímalo by mně, co toho pána vedlo k tomu, aby takto mluvil. Čím si prošel a kým je. Kdyby mu tenkrát vzali majetek, mluvil by teď stejně? Kdyby byl dnes námi mladými, cestoval by rád? chodil by rád do školy? Byl by snad spokojenější, kdyby nic z toho dělat nemohl?
    Nechápu, čím to je, že jsou tihle lidé tolik nespokojení se současností. Určitě tomu ale nepřidává rozvoj médií, kdy negativní informace je snadný sledovat pomalu na každém rohu.
    Každopádně, zajímavý článek a... Čapek <3

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já jsem od něj dostala pozvání na véču a zvažuju, že bych šla, aby mi toho o sobě popovídal víc, napadají mě totiž podobné otázky!
      A .. Čapek <3, co dodat :D

      Delete
  3. Občas taky poslouchám takto starší lidi si stěžovat a koukám.. Dějepis mi není úplně cizí a náš milý pan učitel nám toho o době minulého režimu řekla opravdu hodně, nic nezatajoval, dal to prostě na stůl tak, jak to bylo. A jako ty, nežila jsem v tom režimu a možná (možná!!!) měl i nějaká svá plus..ALE! Rozhodně bych se nerozmachovala jako tady pan Vladimír! Nemám ráda lidi, kteří takto do všeho příliš "vidí" a rozumí tomu jako koza petželi..že něco slyšel v rádiu na rybách, to je teda věc! Asi není nutno dodávat, jak média umí všechno zveličit a nakonec je ze zprávy pravda jen asi 1/3...
    Jsem z toho akorát zmatená a možná je zmatený i tento komentář, každopádně jsem chtěla dát najevo, že stejně jako ty, pana Vladimíra opravdu nechápu a jen lapu po dechu, jakých myšlenek jsou lidi schopní. Souhlasím s tebou, taky si nemyslím, že by současný režim byl ideál, ale... komunismus? Ne, děkuji!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Je to pravda, když se ani akademici, co se tím zabývají celý život, nedokážou shodnout na nějakém jednom stanovisku, tak pak lidi jako já nebo pan Vladimír můžeme jen něco odtušit, ale rozhodně si za tím nejít tak razantně ... :)

      Delete